Kdo je žena a jaké má poslání?

Poslední dobou se hodně mluví o úkolu nás žen. Mnoho článků je napsáno muži, jiné jsou z mého pohledu nejasné.

Od dětství jsem tušila, že svět by měl fungovat jinak. Často jsem si připadala divně, ale až poslední rok dva jsem začala chápat, že jsem vždy vnímala ženskost jinak, než se prezentovala, a stejně tak i pohled na ženy.

Když jsme o víkendu s mým mužem připravovali partnerské semináře, které proběhnou koncem června a srpna, mluvili jsme právě o roli a významu žen pro muže i společnost. Oba jsme přečetli mnoho knih a článků, ale vnitřně jsme cítili, že ani jeden názor nám úplně nevyhovuje. Moje mysl by i s většinou souhlasila, ale tělo, buňky, duše se vzpíraly.

Dnes na procházce, ve své poslední fázi cyklu, jsem se snažila uchopit svoji ženskou esenci. Sedla jsem si na starý pařez a napojila se na svoji duši, na ženy, kterými jsem kdy byla. A i když vidím obraz jen některých z nich, vnímám je jako silné a krásné ženy, které si z generace na generaci předávaly ženskou moudrost, znalost léčitelství a magie. Cítila jsem jejich silné emoce, pravdu, kterou hlásaly a za kterou bojovaly, a utiskování ze strany mužů. Jejich boj byl od počátku beznadějný. Schopnosti a dary, které tyto ženy měly, vyvolávaly mnoho negace a odporu, obzvlášť u vysoce postavených lidí, přestože je zachránily, vyléčily, odpomohly od nechtěných těhotenství či vztahů. Síla, kterou tyto „mé ženy“ vládly, byla velmi mocná, jenže žena nemůže být silnější a mocnější než muž. Donucovací a násilné způsoby, kterými muži tyto bylinkářky, vědmy, čarodějky a kněžky ponižovali a obírali o jejich moc, známe z historie.

Čeho se muži tolik báli a dodnes se mnozí bojí? Spojení s Velkou Matkou, Matkou Zemí, báli se jejich daru dávat život jako sám Stvořitel, schopnosti léčit, uhranout, daru a schopnosti milovat, laskat, hladit, vychovávat další muže. Báli se kouzla Érota, kterým mnohé ženy vládly a které mnohdy zneužívaly. Za to byly ponižované, vězněné, upalované… Přes veškerou bolest a ponížení ale dále dávaly život dalším generacím, staraly se o muže, rodiny, domovy, statky… I když věděly, že se nemohou projevit ve své přirozenosti a síle, vše dělaly z lásky k životu. Stejně tak jak to dělala a dělá Matka Země. Stále nám dává vodu, vzduch, jídlo, místo k žití. Miluje nás, i když ji neustále ničíme, i když každým rokem o několik měsíců dříve vyčerpáme své roční zdroje a pak několik měsíců jedeme na dluh. Ale na dluh koho, čeho? Nás, Země, budoucích generací. Vypadá to, že žít v dluhu je normální a zcela běžné. Mnoho lidí je zadluženo v hypotečních bankách, půjčkách, kreditních kartách, u svých rodin a přátel. Nevidíme v tom nic divného a stejně tak pohlížíme na drancování Země a žití na dluh.

Na co čekáme? Až opět přijde světová krize a ceny akcií se otřesou a rapidně spadnou, až se Země otřese silným zemětřesením a z nebe spadne milion krychlových metrů vody a zaplaví naše města? Až bude velká nezaměstnanost a Země neposkytne kvůli suchu žádnou úrodu, až ceny nemovitostí klesnou a Země přestane dávat vodu, ropu, zlato a jiné nerosty? Ale asi nám to stejně nebude stačit, neboť i toto se dnes děje. Tak, jak se muži celosvětově chovají ke svým ženám, tak se chová lidstvo k Matce Zemi.

Přitom není nic krásnějšího, než být mužem milována, uctívána, ochraňována, uspokojována. Mužem, který se nebojí síly své ženy, chce jí chránit a péči o ni pokládá za čest a své poslání.

Ví, že silou, kterou žena vládne, on nikdy vládnout nebude. A žena ví, že ji nikdo lépe neochrání před světem i ní samotnou a nebude ji více milovat než muž – tvůrce.

Myslím si, že úkolem ženy není být více ženou, feministkou, mít spravedlivě rozdělené žití a bytí, ale odpustit historické a rodové křivdy, násilí a utlačování a znovu se zamilovat do svých mužů. Nechtít je manipulovat, ovládat, nechtít se jim vyrovnat v jejich síle a tvůrčí schopnosti. Toho nikdy bez ztráty ženskosti nedosáhne. Úkolem ženy je být v lásce a milovat bezpodmínečnou láskou, dívat se na muže s každodenní touhou, trpělivostí a laskavostí. Být pravdivá v pomalosti a ve své plné ženské síle a moudrosti.

Nechtějme spasit svět, pečujme o sebe a své muže. Pak prostor kolem nás bude vibrovat na jiné frekvenci a ti, kteří jsou vnímaví a naslouchají, se přidají. Přitom se nemusíme vrátit do divočiny, do jeskyní či na stromy. Naše DNA se změnila, Země a vědomí lidstva je na jiné úrovni. Nemusíme strádat, vzdávat se moderních vymožeností. Jen vše užívat s velkou pokorou a v míře, která nedevastuje Zemi. Smysluplné zacházení s technikou i přírodními zdroji je jedním z největších úkolů lidstva. V opačném případě bychom popřeli jeho vývoj, dovednosti a znalosti, které sem přineslo mnoho bytostí.

Když se navrátíme ke své moudrosti, cykličnosti, propojíme se s Matkou Zemí, rozpomeneme se na sílu rodu, budeme vyzařovat krásu, lásku, něhu a skrze nás dovolíme mužům vyrůst a navrátit se do své pravé mužské síly. Žena a Muž, dvě energie, které se spojí v Jednotu. Oba máme v sobě moudrost věků.