Nenávidíte svého partnera a myslíte na rozchod? Možná není ještě pozdě.

V posledních pár měsících se na mne obrátilo několik klientek se stejným problémem, tématem: averze vůči partnerovi a otázkou, co s tím mají dělat.

„Nesnáším partnera, je mi nepříjemné být s ním, držet se s ním za ruce, mít s ním sex.“

„Nevím, co se mnou je, ale vadí mi, když ho slyším mluvit mezi přáteli. Je tak trapný!“

„Nemáme si co říct, a když se snaží, ještě to zhoršuje.“

„Je to hrozný, do jakého stavu se naše manželství dostalo. Nevím, co mám dělat, rozvést se nechci, manžel na mě tlačí, vím že mu chybí sex, ale je mi tak odporný, obzvlášť když přijde trochu opilý nebo když je na mě a na děti hrubý.“

To je jen pár výpovědí klientek, se kterými se svěřily. Obdivuji je, protože přiznat si podobné pocity, vyžaduje ocenění, ale vyslovit je nahlas je na metál. Na internetu najdete mnoho informací o sexuální averzi, ale to už bývá vrchol velké partnerské krize. Často jde o averzi vůči partnerovi jako celku. Tento problém může být velmi složitý a bolestivý, a proto se chci tomuto tématu víc věnovat. V tomto a dalších článcích se podíváme na možné příčiny averze vůči partnerovi, ukážu na třech konkrétních případech, jak averze vůči partnerovi může vypadat a nabídnu vám některá řešení z mé praxe.

První příběh:

Jana, 44 let, je v manželství 20 let. Nepatrné neshody měli manželé už od začátku, ale milovali se a věřili, že vše spolu zvládnou, neboť se „šedé mráčky“ nad manželstvím jevily jako lehké přeháňky, které se nemusí vůbec řešit. Vnímali je jako běžná nedorozumění, prkotiny, důležité bylo, že se milují. Nicméně, Jana začala občas pociťovat nenávist vůči svému manželovi. Bylo to takové pomalé, plíživé, jednou za čas. Neřešila to, kousla se, aby zbytečně nevyvolávala další hádky a nezhoršovala domácí atmosféru. Jenže jednoho dne zjistila, že to plíživé „nic“ je s nimi každý den a ona se přestala těšit domů. Nespokojenost, nekomunikace, strkání hlavy do písku měly dopad i na jejich sexuální vztah, který pro ně vždy byl takovým tmelem, který jejich vztah nějak zase spojil, ale bohužel jen překryl příčinu.

Po nedořešených hádkách nebyla už schopna se usmívat a dělat, že se nic nestalo, jako dříve. Trvalo ji čím dál více dnů, než se mraky rozehnaly a ona byla schopna s manželem komunikovat a opět se intimně sblížit. Bohužel z dnů se stávaly týdny, což nelibě nesl manžel, který byl zvyklý na pravidelný sex a nechápal, co se se ženou děje a proč to nemůže hodit za hlavu, stejně jako on?! Jeho frustrace a nespokojenost by se dala v domácnosti krájet a servírovat každý večer na stůl jako steak, což viditelně ovlivňovalo rodinnou pohodu. Nejvíce zřetelné to bylo u dětí, které byly neklidné, vzteklé a svým způsobem jen zrcadlily emoční stav rodičů. Jenže stav se zhoršoval s tím, jak manžel hrubl, byl protivný a nepříjemný.

Jana mi popisovala situace, kdy se jí dělalo fyzicky špatně jen při pomyšlení na sex s ním a jak se cítí být emocionálně odpojená. Všimla si, že když manžela opakovaně sexuálně odmítá, je jejich vztah ještě horší, a tak se občas podvolí. Na chvíli se atmosféra doma změní, muž je o něco klidnější, ale ona se cítí skoro „znásilněná“. Stydí se a sama sebe vnímá jako méněcennou, zneužitou, bez hodnoty, jako vysavač, který z partnera stáhne napětí a zase je odložen do kumbálu. A tento pocit si nese stále s sebou. Při dalších pokusech o sexuální sblížení nebo jen fyzický dotyk je averze vůči partnerovi, ale i vztek na sebe ještě větší. Neví, jak dál, kde se to vzalo, protože dřív milovala dotyky partnera i společné milování. A i když tato žena navenek vypadá velmi silně a sebejistě, uvnitř se tak necítí. Už kvůli dlouhodobému partnerství a dětem by chtěla tomu porozumět a najít pro ně dva řešení.

Příběh Jany je jeden z mnoha, které jsem slyšela a který ukazuje, jak komplikovaný a složitý tento problém může být a jak plíživě do partnerství vstupuje. Otevřít toto téma do větší hloubky s partnerem je téměř nemožné, byť v každé knize nebo článku o vztazích si to přečtete. Ale upřímně, dokážete si představit, že přijdete za partnerem a řeknete mu:

„Tomáši, naše partnerství se dostalo někam, kde by nemělo být, kdy jsme se přestali uznávat, respektovat, být si oporou, neřešíme problémy, jen je přecházíme a ony se kupí a nabalují. A to bohužel do takové míry, kdy se už netěším domu, kdy je mi nepříjemné, jak se mě dotýkáš, jak vtipkuješ na veřejnosti, jak se chováš nevhodně ve společnosti našich přátel. Tento stav mě už tak vytáčí, že je mi nepříjemný tvůj dotyk, polibek, milování s tebou!? Co s tím uděláme?

Proč? Protože takový postup by značil, že oba partneři jsou schopni spolu na určité úrovni komunikovat, umí problémy řešit, neurazí se, neberou si slova druhého osobně, stále si sebe navzájem váží a chtějí hledat řešení.  Do tohoto stavu nenávisti by se pravděpodobně s tímto přístupem, úctou a sebehodnotou nedostali.

Jestli začínáte propadat panice, neboť už se vám několikrát stalo, že jste partnera v určité chvíli nesnášeli, byl vám protivný a pomyšlení na jakoukoliv intimitu mimo mísu, tak vězte, že je to normální a je to součást většiny vztahů. Na pozoru byste ale měli být, když tento stav trvá dlouho – několik dní až týdnů, když se tento stav zhoršuje, vrací se častěji a častěji a když ani čas, odluka ani nějaká snaha partnera nepomůže cítit k partnerovi lásku místo odporu. Sice situace nemusí být beznadějná, přesto když se partnerství dostane do tohoto budu, šance na navrácení do láskyplného vztahu není moc velká. To je hlavní důvod, proč o tom píšu a budu psát v dalších příspěvcích, ale možná vás příběh Jany je povědomý a možná jste na tom stejně jako ona. Nečekejte na zázrak, který vrátí váš vztah do doby zamilovanosti. To se bez velkého úsilí a péče nestane. Zázraky ani já neumím, ale umím se na vaše soužití podívat z jiného úhlu a dát vám nástroje, naději a sílu to zvládnout. Objednat se na individuální konzultaci je začátek procesu.

V tom dalším si přečtete, jaké jsou příčiny averze, proč se mohou vloudit do partnerství, jak jí předejít a co s ní dělat, když už zapustila kořeny.

Kdybyste nechtěli, aby vám tyto články unikly, přihlaste se do odběru e-mailů.https://www.veronikafeykren.cz/newsletter-odber/