Je čas, jenže Ty neslyšíš!

25.1. 2022Veronika1140x0 Komentářů

Vypůjčím si část textu z písničky Pocity od Tomáše Kluse, protože se krásně hodila k tomu, o čem přemýšlím a co mnoho žen řeší:

Jenže Ty neslyšíš,

jenže Ty neposloucháš,

snad ani nevidíš,

nebo spíš nechceš vidět

a druhejm závidíš

a v očích kapky slaný vody

zkus změnu, uvidíš

a vítej do svobody

Jsi anděl, netušíš,

Anděl co ze strachu mu utrhly křídla

A až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla.

Možná přemýšlíte, co chci tímto textem naznačit.

Většina žen neposlouchá své tělo, neslyší, jak na něj volá a možná ani nechce vidět, co se uvnitř nich děje.

Chápu to, není to vůbec jednoduché, obzvlášť když nám v dětství utrhli křídla, potlačili naše instinkty a často říkali, že naše emoce a pocity jsou špatné, divné. A tak abychom se od bolesti, kterou nám způsobovaly dávné činy a slova, ochránily, nasadíme si klapky na oči i uši a odpojíme se od svého těla.

Co tento krok způsobí? Přestaneme vnímat bolest, nebo ji akceptujeme jako součást života, neslyšíme jiné signály, které nás upozorňují na blížící se krizi. Nedáváme si pozor na „divné“ lidi, naopak je přitahujeme do života, vyčerpáváme se, nejsme schopné si nastavit dobře své hranice a každý jimi bez pozvání projde.

Přestaly jsme se mít rády, přestaly jsme cítit radost, touhu, vášeň a očekáváme, že nám naši černou díru zaplní partner, děti práce, víno, uběhnuté kilometry a shozené kilogramy.

Ne, dámy, nic z toho se nestane dokud se nezačnete mít rády. A to se nestane, když nebudete poslouchat své tělo, rozumět svým pocitům a emocím, dokud nepůjdete do hloubky sebe sama!

Není čas se stále vymlouvat. Svůj život, své Já, svou sebeúctu a sebehodnotu máte v rukou. Klidně si řekněte o pomoc, ale něco udělejte! Není na světě nic horšího než přijít o svou duši, o sebe.

Je jedna úžasná věc, kterou máte 24/7 stále u sebe, v sobě. Je to menstruační cyklus. Když ho pochopíte a začnete si všímat svých zesílených schopností a svých darů, změníte se vy i vaše tělo, protože jste uvěřila v sebe. Naše těla jsou právem chrámy duše a je naší povinností se o své avatary dobře starat.

S láskou Veronika