Modlitba krásy

Modlitba krásy

Kmen amerických Navajů má nádhernou modlitbu:

„Krása, se kterou žijete,

krása, podle níž žijete,

krása, na které stavíte svůj život.“

Tuto modlitbu jsem četla před mnoha lety, ale nerozuměla jsem jí. Snažila jsem si vzpomenout na těžké chvíle, kterými jsem procházela, a marně si představovala, jak bych v těch momentech mohla vidět krásu. A i kdybych ji viděla, jak by mi mohla pomoci to náročné překonat?

Myslím, že dnes jsem tomu porozuměla, ale musela jsem projít skrz bolest, vztek, smutek, odpuštění, radost a krásu k lásce.

Bez bolesti a odpuštění není moudrost. Odpuštění a modlitba nezmění tu těžkou skutečnost, jíž procházíme, ale změní nás pro Tu skutečnost, abychom bolest překonali a zmoudřeli. Když odpustíme a požehnáme těm, kteří nám ublížili, zranili naše city, nebo těm, skrze něž nám bylo ublíženo, zmírníme napětí, které se jak elastická niť napíná z času zranění do současnosti. Čím delší období a čím tvrdší odsuzování, tím pevnější a napnutější niť je. Obava, že nit praskne a následně budeme znovu zraněni, může být tak obrovská, že nevidíme nebezpečí živení nepříjemných a bolestných zážitků našimi negativními emocemi a odmítáním odpustit. Klidně emoce projevme, bouchněme si do polštáře, vybrečme se v lese nebo příteli do náruče, neboť za tím vším jsou naše stará zranění, která již nepotřebujeme mít s danou chvílí spojené.

Díky kráse máme možnost pohlédnout na své bytí z jiného úhlu. A není to jen vizuální krása. Jaké emoce ve vás vyvolá malé dítě, chrám svatého Víta, obraz Moneta, hudba nebo úchvatná modř horského jezera?  Je to právě Krása, která vyvolává tyto emoce v nás, potřebu podívat se na náš dosavadní život jinak. To je lék, energie, zdroj, který mění bolest v moudrost a vnáší do našich životů více lásky, hojnosti, porozumění a propojení s jinými bytostmi, Zemí, Vesmírem.