Můj příběh
Poznejte mě blíže.
Začátky
Cesta k sobě a vědomému partnerství je mnohdy velmi dlouhá, plná překážek, drnů, bahnitých kaluží i krásných výhledů, setkání a pochopení.
Zpětně vím, že každý centimetr mé cesty mě posouval blíž k sobě, učil mě rozpomínat se. Když ale stojíte před překážkou, tyto dary si neuvědomujete. Byla jsem naštvaná na mamku, manžela, osud, celý svět a asi bych v tu dobu ani nebyla schopna slyšet a vnímat jinou skutečnost.
Moje duše mohla šeptat, mluvit nahlas, křičet, ale mé naučené vzorce mě připravily o sluch. A to doslova. Od čtrnácti let mám oboustranný ušní thinitus a několik měsíců jsem velmi špatně slyšela. To mám sice dodnes, ale mnohem mírnější. I bolesti hlavy, kterými jsem trpěla snad už od mimina, mi desetiletí naznačovaly, že možná hlavou nic nerozbiji a mysl mi má jen sloužit, nevládnout mi.
Až setkání se světem mimo tuto dimenzi mi otevřel dveře, za nimiž začala má cesta k sobě, do srdce. Krásné a tajemné Pompeje mě vlákaly do svých útrob, na chvíli pohltily mou duši. Myslela jsem, že Pompeje jsou mé poslední místo, které v životě vidím a nebýt mé přítelkyně, zůstala bych na schodech starého amfiteátru bez dechu ležet. Do teď přesně nevím, co se stalo, ale změna se udála veliká. Začala jsem mnohem více vnímat sama sebe, kdo jsem, co potřebuji, co už nechci a kam směřuji.
Kdybych v té době měla možnost navštěvovat setkání v kruhu žen, slyšet jejich příběhy, hledat odpovědi na své otázky a vnímat energii žen, možná by ta má cesta nebyla horskou dráhou. Všechny emoce jako vztek, zlost, smutek, strach, ale i radost a nadšení se projevovaly v mém nitru. Nechtěla jsem okolí ani rodině nic říkat, dávat najevo. Myslela jsem, že musím být silná, ženy přece vše vydrží, i když jsem neměla tušení, proč by to měly dělat. Zas jeden pěkný vzorec.
A tak jsem zkoušela sama sebe posunovat, četla jsem desítky knih, občas si dovolila zajít na seminář, přednášku a pochopila jsem, že ve vztahu, ve kterém jsem byla, je pro mě a mé děti již neúnosné zůstávat. Dostala jsem se do náročné fáze rozvodu. Jedny dveře se uzavřely, aby se druhé mohly otevřít.
Cítím, že všechny cesty a cestičky, byť někdy slepé a zarostlé, mě vedly k uvědomění si svého poslání, svých darů, k lásce, víře v sebe, k lidskosti, k rozpomenutí si na svou ženskou podstatu a v důvěře v láskyplné, svobodné a naplňující partnerství.
Mé zkušenosti a znalosti, moudra mnohých krásných žen a mužů předávám ve svých příspěvcích, na seminářích a setkávání v kruhu žen i v párech.
Už nejsme odděleni v dualitě, jsme v jednotě, muž a žena, mužský a ženských princip, v nejvyšší esenci života, v LÁSCE. Obdivuji a miluji muže a vždy budou pro mě velkou inspirací, avšak i nositeli náročných zkoušek.
Veronika
Projekt
Harmonie ve vztazích
Vztahy nejsou jen partnerské nebo rodičovské, ale vytváříme si primárně vztah sami k sobě, ke svým rodičům, přátelům, kolegům či k prodavačce v místním obchodě.
Vztahy jsou to, co na konci života znovu lidé hodnotí a ptají se sami sebe, zda žili podle svých představ, zda pomohli dostatečnému počtu lidí, dokázali překročit svůj stín a dovolili si být šťastni, zda projevovali své emoce a pocity.
Celý život je o vztazích